Kostelní

"Tati, co měli lidé, než bylo vynalezeno rádio?"
"Svatý pokoj"

Víte jaky je rozdíl mezi křesťanem a nevěřícím?
.
.
Křesťan se modlí a nevěřící si honí ptáka.

Přijde chlápek na kopec, klekne si, zvedne zrak k nebi a ptá se: "Pane Bože, pověz mi, je Facebook škodlivý?" A z nebe se ozve: "Počkej chvilinku, jenom dopíšu status..."

Jdou tři chlapi po smrti do ráje a u brány je zastaví Svatý Petr říká: "Nyní mi řeknete, jak jste zemřeli a já Vás podle toho pustím do ráje."
První říká: "Přijedu o den dříve ze služební cesty a najdu ženu v posteli úplně vzrušenou a svlečenou, tak začnu prohledávat byt, nikde nic. Pak vtrhnu na balkon a vidím chlapa jak visí z mého balkonu na laně. Vezmu nůž a odříznu ho. Spadl dolů a plazil se pryč. Tak vezmu starou ledničku co máme na balkóně a hodím ji na něj. Pak mi to dojde, že jsem ho zabil a skočím dolů."
"A ty?" ptá se Svatý Petr toho druhého.
"Já si natírám zábradlí u balkonu a najednou mě někdo odřízne. Spadnu dolů, zlomím si páteř a plazím se pryč. Pak na mně někdo ještě hodí ledničku."
"A jak jsi zemřel ty?" ptá se Svatý Petr třetího.
Ten se usměje a řekne: "Sedím si tak v lednici...."

Nováček mezi knězi sloužil svoji první mši a měl takovou trému, že skoro nemohl mluvit. Po mši se zeptal svého zkušenějšího kolegy, jak on překonává nervozitu.
Ten mu odpověděl: "Když mám strach, že na kazatelně znervózním, postavím sklenici s vodkou vedle sklenice vody. Pokud cítím, ze začínám být nervózní, usrknu si."
Další neděli se náš nováček zařídil podle rady svého kolegy. Na začátku kázání opět cítil trému, a tak se napil.Pak už bez problémů jen mluvil a mluvil a mluvil. Po mši, při návratu do zakristie, našel na dveřích tyto poznámky:
1. Usrkni si vodky, nelokej ji.
2. Máme deset přikázání, ne dvanáct.
3. Bylo dvanáct učedníků, ne deset.
4. Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
5. Jakub vsadil svého osla, ne posla.
6. Ježíše Krista nenazýváme Jéžou
7. Otec, syn a duch svatý nejsou fotr, junior a strašidlo.
8. David zabil Goliáše, nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
9. Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
10. Svatému kříži se neříká "velký téčko"
11. Když rozlomil chléb při poslední večeři, Ježíš řekl: "Jezte, neb toto jest mé tělo." Neřekl : "Sežerte mě"
12. Panna Maria není "Mařka, co nikdy nešukala."
13. Doporučené požehnání před jídlem není: "Cikán japonec pitomec,díky Ti za ten dlabanec, ó Bože."
14. Hříšníci se posílají do pekla, ne do prdele.
15. A říká se amen a ne šmytec!

Žil jednou jeden muž, který byl velmi a velmi ctnostný. Když zemřel, dostal se samozřejmě do Nebe. Ráno za ním přijde Sv. Petr a přinese mu snídani - jogurt a rohlík. Chlápek koukne dolů do Pekla a tam se stoly prohýbají pod různým jídlem. Říká si, třeba na oběd to bude lepší a nebo na večeři. Avšak stále dostává jen rohlík a jogurt. Už ho to naštve a říká: "Petře, proč mi stále nosíš jen rohlík a jogurt, zatímco v Pekle mají takové hostiny?"
"To víš, pro nás dva se nevyplatí vařit!"

Řidič autobusu a kněz zemřeli ve stejný den. Přijdou ke Sv. Petrovi a ten řidiče okamžitě posílá do nejvyššího Nebe, zatím co se na kněze ani nepodívá. Kněz čeká několik hodin a pak to nevydrží a zeptá se:
"Jak to, že já, který jsem celý život kázal o Bohu, musím stále čekat a ten řidič šel okamžitě do nejvyššího Nebe?"
Na to Sv. Petr odpověděl: "Když ty jsi kázal, všichni v kostele spali, zatímco, když řídil tento řidič, všichni, i bezvěrci, se modlili!!

Chlápek zemře a skončí v pekle. Celý život mu říkali, že hříšníci tráví věčnost přidáváním uhlí pod pekelné kotle. Chlápek se tedy velice diví, když je uveden na své nové místo. Všude hromady uhlí a obrovská ohniště a spousty lidí, kteří se jen tak poflakují okolo v tričkách s pekelným potiskem. Tak se hned jednoho odsouzeného ptá, jak je to možné, vždyť mají pořád přikládat pod kotle.
"No jasně, ale je nás tu tolik, že až na tebe přijde řada, tak hodíš nějakých pět lopat za den!"

Jednou takhle ráno sleze svatý Josef z postele a jde ven. Jak je ospalý, praští se hlavou o futra. Zařve: "Ježíši Kriste!!!"
A panna Maria z postele volá: "Vidíš, to by bylo jméno pro naše dítě! A ty pořád jen René, René...!"

Dvě jeptišky si vyšly na procházku. Jedna z nich byla známa jako Sestra Matematička (SM), ta druhá jako Sestra Logička (SL). Už se začalo stmívat a ony byly stále ještě dost daleko od kláštera.
SM: “Zaznamenala jsi, že už třicet osm a půl minuty za námi jde nějaký muž? Zajímalo by mě, co chce.”
SL: “To je zcela logické. Chce nás znásilnit.”
SM: “Bože! Jak počítám, tak nás dostihne do patnácti minut! Co budeme dělat?”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je jít rychleji.”
SM: “To ale není řešení.”
SL: “Samozřejmě, že to není řešení. Ten chlap udělá jedinou logickou věc - půjde rychleji taky.”
SM: “Tak co jiného bychom měly udělat? Jak počítám, při téhle rychlosti nás ten chlap dohoní už za minutu.”
SL: “Jediná logická věc, kterou můžeme udělat, je samozřejmě ta, že se rozdělíme. Ty půjdeš touto cestou a já tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě zároveň.”
Sestry se rozdělily a muž se vydal za Sestrou Logičkou.
Sestra Matematička po nějaké době dorazila do kláštera zmítána obavami o svou kolegyni, nicméně už za malou chvíli se v klášteře objevila i Sestra Logička.
SM: “Sestro Logičko! Díky Bohu, že jsi zpátky. Pověz, co se stalo.”
SL: “Stala se jediná logická věc. Rozběhla jsem se jak nejrychleji jsem mohla a ten chlap začal samozřejmě utíkat taky.”
SM: “A?”
SL: “Stala se jediná logická věc. Dostihl mě.”
SM: “Bože! Co jsi udělala?”
SL: “Udělala jsem jedinou logickou věc. Vyhrnula jsem sukni nahoru.”
SM: “Panenanebi! A co on?”
SL: “Udělal jedinou logickou věc. Spustil kalhoty dolů.”
SM: “Ó, Bože, smiluj se! Co se stalo pak?”
SL: “Není to snad logické, sestro? Jeptiška se sukní nahoře přece utíká daleko rychleji než chlap s kalhotama dole!”

Rabín a dva kněží si v rámci sbližování církví vyrazili na výlet. Byl horký letní den a tak nakonec celí zpocení s radostí uvítali fakt, že dorazili k malému rybníku s docela čistou a příjemně chladivou vodou. Široko daleko nikdo nebyl, takže vlezli do vody nahatí. Když vylezli ven, vzpomněli si, že o kousek dál na kraji lesa rostou maliny. Protože se chtěli ještě jednou vykoupat, rozhodli se, že na maliny dojdou nazí. Bohužel, zrovna uprostřed louky si všimli, že po cestě jde skupinka ženských z města. Rozběhli se tedy zpátky. Oba kněží si přitom rukama schovávali intimní partie, zatímco rabín si zakryl tvář. Kněží se tomu pak velice podivovali a rabín povídá:
"No nevím, pánové, jak je to u vás, ale v mé kongregaci je to tvář, podle které mě může někdo poznat."

Místní kněz vysvětloval svým ovečkám, jaký je rozdíl mezi jistotou a vírou: "Tady v první řadě sedí sedlák Novák se ženou a třemi dětmi. Ona ví, že jsou to její děti - to je jistota. Naproti tomu on věří, že jsou to jeho děti."

V malém přímořském městečku ve Francii je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má nustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí: "Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu." Tato konverze se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastupuje nový.
Po několika dnech se objeví nový páter na policejní stanici: "Měli bsyte něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam apdají lidé!" povídá šéfovi stanice. Ten se pobaveně usmívá a doporučuje, aby to oznámil starostovi, to je jeho kompetence.
Páter tedy jde za starostou a říká mu totéž, co na strážnici. Starosta se strašně rozesměje, až se za břicho popadá. Páter se strašlivě rozčílí: "No to tedy není žádná legrace. Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

Farář se ptá na hodině náboženství dětí: "Kdo chce jít do nebe?" Hlásí se všichni kromě Pepíčka. "Proč ty do nebe nechceš?" "Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!"

Tichá noc, svatá noc, najednou se od sousedů ozve strašný řev. Pan domácí to hned návštěvě vysvětluje:
"Buď jejich synek dostal pod stromeček paviána a nebo starý Kadlabajka začal zpívat koledy!"

Nový kněz poprvé jede na kole do místa svého působení v podhorské oblasti. Je léto, stráně jsou plné ovcí. Kněz vyjede na kopec a vyvalí oči. Pod stromem jeden ovčák souloží s ovcí. Kněz se pokřižuje a jede dál. Za zatáčkou vyvalí oči podruhé - další chlápek s ovcí. Když dojel na kraj městečka, všiml si třetího, který seděl pod stromem a intenzivně masturboval. Na své první mši se do tohoto nešvaru pěkně opřel:
"To, co se zde děje, musí přestat. Včera jsem viděl dva muže, jak na stráních za městem páchají nechutné hříchy s ovcemi. A na kraji města třetí, který na veřejnosti páchal ohavnosti s vlastním tělem!"
Z kongregace se ozve hlas:
"No jo, to byl starej John Pack. Ten nikdy nezvládne chytit ovci."

"Pane faráři, dvakrát týdně spím s Martinou od naproti, je to hřích?"
"Pokud opravdu jen spíte, není!"

Dva faráři si povídají:
"Mně jsou ze všech sportovců nejsympatičtější cyklisti."
"Proč?"
"Protože se starají o svoje duše."

Dvě irské jeptišky přistály v Americe po dlouhé cestě lodí a jedna povídá druhé: "Slyšela jsem, že v téhle zemi jedí lidé psy."
"Je to sice divné, ale my jsme se rozhodly žít v této zemi a tak budeme jíst to, co jedí američané." Jen co opustily přístav, šly k prvnímu pouličnímu prodavači, který měl na vozíku napsáno HOT DOGS. "Dva hot dogy, prosím." řekla Matka představená. Prodavač jim pečlivě zabalil požadované zboží. Jeptišky zaplatily, obě spěchaly do blízkého parku a nedočkavě rozbalily jídlo. Matka představená se začala červenat, potom se naklonila k druhé sestře a řekla: "Prosím tě, jakou část psa jsi dostala ty?"

Kněz praví na mši svým věřícím: "Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Markova evangelia." O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných. Kněz s úsměvem povídá: "Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži…"